K řidičské nirváně není třeba víc než volant, motor, čtyři kola a nízké těžiště. Osvědčený recept skoro všichni zapomněli – kromě Mazdy, která k němu přidává tradiční spolehlivost.
V oboru dvoumístných sportovních roadsterů zanechali nejhlubší stopu Britové. Značky jako MG, Lotus a Triumph si ve zlaté poválečné éře získaly oddané příznivce po celém světě, po krizi sedmdesátých let ale téměř vyklidily pole. Mezírky na trhu využila Mazda – příznačně na popud nadšenců, kterým duch anglických klasiků chyběl. Model MX-5 uvedený v roce 1989 přejal původní recepturu bez kompromisů: auto, kde není nic navíc. Jen dvě sedačky, zadní pohon a souměrně zatížené nápravy.
Jelikož přitom šlo o šikovnou skládačku velkosériových dílů odjinud, vyšla příznivě i cena. Jen díky tomu dokázala Mazda fanoušky ceněný, nicméně tržně okrajový model udržet až do dneška.
Pomáhá i slabá konkurence – podobné auto v nabídce ostatních velkých značek dlouho chybělo. Porsche Boxster i BMW 4 jsou daleko dražší, složitější a jako ojetiny servisně náročnější, mechanicky jednoduché Audi TT má přední pohon a těžký čumák. Nejblíže se atletické myšlence přiblížila dvojice Toyota GT86 a Subaru BRZ. Ta se ale objevila až v roce 2012, takže ji v bazaru jen málokdy pořídíte pod půl milionu.
Naproti tomu třetí generace Mazdy MX-5 s typovým označením NC, vyráběná od podzimu 2005, se dá koupit už pod 200 000 Kč, což může lákat i spořádaného českého občana s běžným platem. Samozřejmě pokud nepotřebuje jezdit pravidelně dálky a převážet hodně věcí. U nás jsou nejčastějšími majiteli MX-5 lidé se služebním autem, na Západě jde obvykle o letní či nedělní vůz. Tomu také odpovídá běžné opotřebení a kilometrový nájezd, takže není důvod obávat se ani nejstarších ročníků.
Navíc mechanicky předimenzovaný podvozek, v této generaci sdílený s těžším modelem RX-8, vydrží bez vůlí 200 000 km. S léty je třeba dát pozor na korozi, i když riziko je zde menší než u prvních dvou generací. S elektrikou neměla Mazda problém snad nikdy, a tak zbývá jediný strašák, ke kterému se dostaneme na stránce 30.
1.8 MZR (1.8 R4 16V, 93 kW, 167 Nm, 2005-2014): Solidní základ, kterému ve srovnání s dnešními přeplňovanými zvyklostmi chybí trocha pružnosti, ale vzhledem k hmotnosti vozu stačí. V hezkém stavu určitě lepší volba než zanedbaný dvoulitr.
2.0 MZR (2.0 R4 16V, 118 kW, 188 Nm, 2005-2014): U atmosférického motoru hraje každý newtonmetr roli, takže rozdíl tu objektivně je. Výhodou je šestistupňová převodovka – zpočátku volitelná, později standardní –, se kterou je spojený také samosvorný diferenciál. Dostupný je také automat, s nímž ale celá věc ztrácí výhodu dokonalé poslušnosti.
Motory MZR používají bezúdržbový rozvodový řetěz a ventilové vůle mají vymezené napevno přesnými zdvihátky. Výměna motorového oleje je předepsána po 20 000 km, což i vzhledem k obvyklé spotřebě oleje doporučujeme zkrátit na polovinu. Výměna oleje v manuálních převodovkách a zadním diferenciálu je předepsána po 100 000 km, u samočinné převodovky doporučujeme zkrátit na 60 000 km.
Spotřeba oleje: Více v textu.
Zatékání do kabiny: U prvních ročníků kanálky kolem skládací střechy. Prověřte, zda vůz prodělal servisní akci a sledujte koberce za sedadly.
Koroze karoserie: Zejména u starších ročníků v zadní části podlahy. Výrobce i nezávislí specialisté doporučují ochranné nástřiky.